Přeskočit na hlavní obsah

Vzpomínka paní Herthy Barth-Rotsch

TANEČNÍ 1925

Taneční roku 1937 - foceno před dnešní Sokolovnou
Krásná doba tanečních. Matky si nenechaly ujít ani jeden večer, jen aby mohly vidět své dcery a syny, jak se učí prvním krokům. Nejraději jsme tančili čtverylku. Taneční kursy vedl taneční mistr Schossig. Kursy trvaly do 22.00 hodin, ale i poté hrál ještě pan Weichert na klavír až do půlnoci. Po ukončení kursu si páni na věneček zvolili svou dámu pro polonézu. To se někdy neobešlo bez slz.

Burschenschaft Gambrinia
Krejčí a švadleny měli napilno. Šilo se to, co bylo zrovna v módě. Pro charleston krátké sukýnky nad kolena a pak zase dlouhé sukně. Hlavu si děvčata nechala udělat většinou u paní Liese Ritschel, která musela pro závěr tanečních z dívčích vlasů vytvořit to nejlepší, co uměla. Povozník Lausch dal k dispozici dva fiakry. Každá dívka obdržela pugét květin a byla odvezena z domova na Střelnici (Sokolovnu). Partner zas od dívky obdržel bílou stuhu s vyšitým jménem partnerky. Oblečeni byli v tmavých šatech s bílými rukavicemi. Gardedámy se nemohly vynadívat na krásné šaty a děvčata se cítila jak na plese ve vídeňské opeře. Při dámské volence připínala děvčata chlapcům ještě malou stuhu, jejíž tvar a barva nebyla určena. Tančilo se celý večer až do tří hodin, kdy opět pan Weichert zaskočil ke klavíru a tančilo se až do rána.




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Konec II. světové války v Benešově nad Ploučnicí (vzpomínka)

Helmut Lorenz bydlel na Josefíně (Josefswille, Tröschel, Mlatce) u Benešova nad Ploučnicí v části, jež se nazývala „Horská louka“.
V květnu 1945 mu bylo 14 let.
Z prvních měsíců roku 1945 si pamatuji jen nálet na Drážďany a ztráty v bojích před branami Berlína, či to jak o bezpodmínečné kapitulaci Německa hlásil vojenský vysílač. Vnitřně jsme tuto zprávu přijali s ulehčením. Mluvilo se o obsazení našeho regionu Američany.
8. května 1945 už se vědělo, že okres Děčín obsadí Rusové. Toho dne jsme častěji než kdy jindy koukali každou chvíli dalekohledem z Horské louky na Benešov. Nic zvláštního nebylo vidět. Až pozdě odpoledne jsme se zalekli řevu motorů,  jež přicházel z Nového města (Neustadt ) a byl velmi výrazně slyšet až k nám na Josefín. Viděli jsme nekonečného hada tvořeného z vojenských vozidel, který se tlačil směrem na Františkov. Byla to německá vozidla na útěku před Rusy a Poláky. V protisměru se ovšem pohyboval proud uprchlíků, jenž byl každou chvíli zatlačen do příkopu.
Toho več…

Zapomenutí: Hrdinská smrt benešovského učitele Rudolfa Kreibicha

Daniel Rudolf Kreibich se narodil 21. července 1881 ve Valkeřicích. Nejprve navštěvoval obecnou chlapeckou školu v Benešově, poté katolické progymnasium v Drážďanech, kde byl 2 roky a kde byl členem kostelního sboru. Studoval učitelství v Olomouci a v Litoměřicích. Učitelem se na benešovské obecní škole stal již ve školním roce 1900-1901. V květnu 1903 získal svůj vysokoškolský diplom a  v roce 1909 certifikaci k výuce hry na housle na měšťanských školách. Tehdy začal učit i v benešovské obecné škole s ročním platem 720 korun. Vydržel zde až do svého narukování v únoru 1915.


Mimo školu pan Kreibich rád pracoval denně na své zahrádce plné květin a ovocných stromů. Byl též  vynikající zpěvák, který svým krásným barytonovým hlasem těšil posluchače na mnoha koncertech benešovského pěveckého spolku či na různých kostelních vystoupeních. Večery poté rád trávil ve své oblíbené restauraci.

Jako voják sloužil Rudolf Kreibich v "domácím" 42. pěším pluku. K tomu studoval  na záložní d…

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.
V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž neexistovaly. Hrálo se dost drsně,…