Přeskočit na hlavní obsah

Starý selský hřbitov v Benešově a kaple 14. pomocníků v nouzi


Pod původní benešovský církevní obvod spadaly obce Ovesná, Dolní a Horní Habartice a Heřmanov. Pro tyto obce a Benešov stačil nejstarší hřbitov, který byl volně na východní straně kostela (tzv. měšťanský hřbitov zrušen 1782. V roce 1586 přibyla k Benešovu Dobrná, 1525 Fojtovice a krátce na to nově vzniklé předměstí Neuland (Novina). To už hřbitov kapacitně nepostačoval. Objevila-li se nějaká epidemie, jako například mor (v roce 1596 mu v Benešově podlehlo 576 osob), museli být nebožtíci pohřbeni mimo město, údajně pod svahem kde je dnes hotel Praha. K roku 1539 píše benešovský kronikář pastor \j. Schlegel (1536 – 1579) mimo jiné, že toho roku se započalo s výstavbou nového hřbitova a kaple mimo město. Říkalo se mu Selský hřbitov. O rok později zde byli pochováni první dva nebožtíci. Podle dochovaných údajů šlo o dvě sestry z Dolních Habartic. V roce 1541 byla kolem hřbitova postavena zeď. Posledním benešovským občanem, který byl pochován na původním hřbitově u kostela byl jistý J. Ritsche, který se zabil pádem z koně v Roudnici nad Labem. Neuplynulo však více jak sto let od založení nového hřbitova a benešovští jej nechávají ležet ladem a používají opět hřbitov u kostela Teprve nařízením císaře Josefa II. z roku 1786, ve kterém se praví, že hřbitovy musí být vně hradeb, začal být tzv. Selský hřbitov opět využíván, a to jako všeobecný, až do 30.07. 1888, kdy byl dán do užívání nový, stávající. Na místě tzv. Selského hřbitova byla počátkem 20. stolení provedena parková úprava a nejhezčí náhrobky byly umístěny v Benešovském muzeu. Sady míru se jmenuje prostor, kde starý hřbitov stával a po staré kapli zbylo jen plato, jež funguje jako vyhlídka.

Pohled na kapli a hřbitov z ulice Palackého.


Dnešní park u kostela. Vlevo márnice, vpravo kaple 14. pomocníků.
KAPLE 14. POMOCNÍKŮ V NOUZI

     Kaple Čtrnácti pomocníků v nouzi stávala na bývalém hřbitově v dnešních Sadech Míru. Postavena byla v roce 1540 a její původní podoba se nedochovala. Vlivem času začala tato kaple pomalu chátrat až se zcela rozpadla. Z toho důvodu se začíná v roce 1764 stavět kaple nová. Na stavbu kaple odkázal ve své závěti benešovský rodák, páter Anton Ritschel, 1000,- zlatých. Zřejmě z lásky ke svému rodišti, protože v Benešově ani nepůsobil. Prvního listopadu 1769 byla kaple vysvěcena benešovským farářem Florianem Ritschelem (též benešovský rodák). Ten byl po svém skonu v roce 1781 v kapli pohřben. Mimo něj byl v roce 1908 v kapli pohřben i bynovecký hospodářský rada Florian Satler. Po zrušení tzv. „Selského hřbitova“ upadá význam kaple a tak byla v červnu 1925 odstraněna. Zůstalo po ní jen betonové plato sloužící dnes jako vyhlídka.




Kaple 14. pomocníků v nouzi (Joachim Preyss, 1830)


Stav po velkém požáru z roku 1863.




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Historie benešovského fotbalu do roku 1945

O úplných počátcích benešovského fotbalu nemáme bohužel dochovány žádné písemné prameny a pamětníky jsme již nenašli. Víme jen, že prvními nadšenci byli Franz Tschakert, který organizoval mládež z Kolonie (dnešní Nádražní ulice) a Hugo Feig, fotbalový nadšenec tělem a duší.
V roce 1896 založili mladí sportovci Německý klub sportovních bratří Praha. Šlo většinou o středoškoláky z Malé strany a ze Smíchova. Jako houby po deští se poté začaly objevovat různé divoké fotbalové spolky. Začalo se hrát na stabilních místech a objevil se i spolek rozhodčích. Každý hráč mohl kdykoliv přejít k jinému oddílu, za který chtěli hrát. Výstroj, cestovné atd. si hráči platili sami. Později jim to hradily spolkové pokladny. Kdokoliv se také mohl zaučit za sudího. Většinou to byli vedoucí spolků a proti jejich verdiktům se v té době v podstatě nevyskytovaly žádné protesty. Hrálo se podle anglických pravidel - tak jak si je kdo vysvětlil. Sítě na branku v té době rovněž neexistovaly. Hrálo se dost drsně,…

Konec II. světové války v Benešově nad Ploučnicí (vzpomínka)

Helmut Lorenz bydlel na Josefíně (Josefswille, Tröschel, Mlatce) u Benešova nad Ploučnicí v části, jež se nazývala „Horská louka“.
V květnu 1945 mu bylo 14 let.
Z prvních měsíců roku 1945 si pamatuji jen nálet na Drážďany a ztráty v bojích před branami Berlína, či to jak o bezpodmínečné kapitulaci Německa hlásil vojenský vysílač. Vnitřně jsme tuto zprávu přijali s ulehčením. Mluvilo se o obsazení našeho regionu Američany.
8. května 1945 už se vědělo, že okres Děčín obsadí Rusové. Toho dne jsme častěji než kdy jindy koukali každou chvíli dalekohledem z Horské louky na Benešov. Nic zvláštního nebylo vidět. Až pozdě odpoledne jsme se zalekli řevu motorů,  jež přicházel z Nového města (Neustadt ) a byl velmi výrazně slyšet až k nám na Josefín. Viděli jsme nekonečného hada tvořeného z vojenských vozidel, který se tlačil směrem na Františkov. Byla to německá vozidla na útěku před Rusy a Poláky. V protisměru se ovšem pohyboval proud uprchlíků, jenž byl každou chvíli zatlačen do příkopu.
Toho več…

Hostinec U dobrého zdroje, Palackého č.p. 379 (nyní Wolkerova)

Ještě před rokem 1910 byl majitelem objektu Wenzel Netzold. Provozoval zde stáčírnu limonád a sodovky. Jeho limonáda Netzoldovka byla po okolí velmi oblíbená ba vyhlášená. Časem se více orientoval na alkohol a významnější úspěch zaznamenal se svým citronovým šampaňským. Ve svých inzerátech dále vyzdvihoval možnost ustájení koní svých hostů (stáje byly hned u domu). V roce 1914 pronajímal pan Netzold prostory hostince Leo Neumannovi. Ten se časem stal právoplatným majitelem celého objektu. Hospoda dostala název "Zur guten Quelle" - "U dobrého zdroje" a její provoz zůstal nepřerušen až do konce války v roce 1945. Benešovští sem chodili nejen na pivo, ale též mohli využít služeb krejčího Franze Zimmera (později Rudolfa Forhiho), nebo zde byla k dostižení porodní bába Emilia Kellerová.



Kdo vše bydlel v roce 1921 v tomto domě?
V prvním bytě především majitel hostince a benešovský rodák Leo Neumann (*1876) s ženou Marií. V podnájmu přebývala číšnice Boža Mejstříková. A …